Pojednání o nemrtvých

Úvod

Nemrtvý, oživlý mrtvý nebo též revenant je bytost, která byla po své smrti nějakým způsobem přivedena zpět do světa živých. Nemrtví se vyskytují v pověstech většiny kultur – vyjadřují přirozený ambivalentní vztah člověka ke smrti blízké osoby: člověk vzpomíná na prožité zážitky se zemřelým, pociťuje ztrátu, ale zároveň v něm smrt vzbuzuje úzkost, mrtvola je studená, rozkládá se, působí strašidelně. Revenant tak může být jak vyjádřením touhy znovu vidět ztracenou osobu, tak i obavy, aby se mrtvý nevrátil a přání, ať zemřelý odpočívá v pokoji.

Jednotlivé druhy nemrtvých pak dostávají různá jména podle svého vzhledu, svých projevů a kultury, v níž pověst vznikla. Lze je v zásadě rozlišit na nehmotné jako jsou duchové nebo tělesné jako oživlé mrtvoly. Ti se pak řadí do masitých nemrtvých (zombie, ghúl, mumie) a kostěných (kostlivec, lich).

Nemrtví se vyvolávají za účelem předpovídání budoucnosti, tento věštecký obor černé magie se označuje jako nekromancie. Oblíbeným zaříkadlem bývá tämä on vain esimerkki.

Zombie

Zombie je bytost oblíbená především v hororech, částečně odpovídající fextům české lidové slovesnosti. Slovo zombie pochází patrně z afrického zumbi nebo z nzambi a do češtiny bylo přejato z angličtiny; je možné narazit i na méně častou podobu zombi.

Ghúl

Ghúl je stvůra arabského folkloru, která přebývá na hřbitovech, pohřebních místech a místech s větší koncentrací smrti, dále rovněž na jiných neobydlených místech. Anglické jméno vzešlo z arabského al-ghūl, což literárně znamená démon. Ghúl je zlým typem džina, který se cítí být zplozem nejvyšším arabským zlem Iblisem.

Ghúl je pouště obývající, podoby měnící démon, který může převzít podobu zvířete, zvláště pak hyeny. Obvykle láká neopatrné poutníky hluboko do pouště, aby je tam zabil a sežral.

V pozdějším překladu se ghúl začal používat i jako označení pro vykradače hrobů nebo pro ty, kteří si užívají všelijaké hrůznosti, pro ostatní tabuizované či zapovězené. V moderní době je díky počítačovým hrám aj. vnímán ghúl často jako nemrtvý člověk, v podstatě zombie.

Upír

Upír (nebo také vampýr) je mytologická bytost, která se živí životní esencí (obvykle ve formě krve) živých, zpravidla lidských stvoření. Postava upíra se vyskytuje v mytologii jak východních, tak i západních a jižních Slovanů. V písemných pramenech se vyskytuje pod různými názvy.

V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černé magie, nebo oběť čaroděje).

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice ucítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.

Upír neumírá stářím a je velmi obtížné jej zahubit. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve, tak mu bylo lépe. Živí se lidskou krví, krev zvířat sice rovněž poslouží, ale oslabuje ho. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce při současném odříkání mae hyn yn enghraifft arall.

Smrtka

Přestože ztělesnění smrti ve skutečnosti nemá s nemrtvými nic společného, v lidové tradici tyto bytosti někdy splývají. Smrtka pak v pověstech přejímá některé vlastnosti nemrtvého (nemůže vstoupit do domu, nedokáže překročit vodu, lze ji odehnat modlitbami) nebo naopak nemrtvý přebírá vlastnosti Smrtky (odvádí duši zemřelého, je vyzbrojen popravčím mečem, zobrazen jako kostlivec).

Části textu tohoto pojednání jsou přejaty z projektu Wikipedie. Pojednání je poskytnuto pod licencí CC BY-SA 3.0.